Rozhovor s OS Buldočí naděje: Soustředíme se na šťastné konce

Jak jste si mohli z našich sociálních sítí všimnout, na podzim se Bertin tým rozrostl o rapového kabrňáka Vladimíra Mrože, kterého jsme adoptovali ze spolku Buldočí naděje. Holky odvádí perfektní práci a jako spousta jiných spolků v poslední době přijaly větší množství pejsků z kamenické množírny. Zeptali jsme se jedné ze zakladatelek OSBN Hany na vznik spolku, kdo jim píše super příspěvky na Facebook a jak se vypořádávají s novými placatými ksichtíky.

Co bylo impulsem k založení spolku?

To už je dávná historie, na konci loňského roku to bylo šest let. Před těmi šesti lety se tak pozvolna začaly objevovat nějaké zmínky o psích množírnách, ten problém dostal své jméno a jasné obrysy toho, o co vlastně jde. Byznys se štěňaty se velmi rozjel a buldoci se zrovna stávali velmi populárním plemenem. Na internetovém fóru pro milovníky buldočků jsme se sešli taková parta a když se objevil buldoček v nouzi, snažili jsme se pomoci. Jenže najednou těch psů bylo čím dál tím víc, bylo potřeba na ty záchrany nějakým způsobem shánět peníze, vše bylo takové neorganizované. A tak nám došlo, že jestli chceme psům pomáhat dál, tak oficiálně a zodpovědně. A tak vznikl spolek Buldočí naděje.

Adopťák Vláďa

Často býváte chváleny za vtipné texty k příspěvkům na Facebooku. Píšete si je samy? Kde berete inspiraci?

Všechno okolo Buldočí naděje si děláme samy. Nemáme nikoho externího, kdo by nám plánoval obsah nebo vymýšlel texty. Buldoci jsou natolik inspirativní úkazy, že to s každou fotkou prostě přichází samo. Někdy se samozřejmě bojíme, že je ten humor už za hranou, ale buldokáři jsou zvyklí na kdejaké fyzické projevy svých psů (if you know what I mean *mrk mrk*), že občas nějaký ten trapnohumor snad snesou.

Pokud jde o ten obsah samotný, hned tehdy na začátku jsme si řekly, že ten spolek chceme vést pozitivně. Že problematika kolem týraných a nechtěných psů je sama o sobě natolik hnusná, že to celé raději otočíme a budeme se soustředit na ty hezké věci – šťastné konce, úspěšné adopce, spokojené psy v nových rodinách.

Máte představu, kolik pejsků jste již umístily?

To máme celkem jasnou představu. Máme na to takovou kouzelnou tabulku, která ukazuje 250 psů. Nebyli to jenom buldoci, čas od času se nám pod rukami mihne i něco jiného, jednou jsme řešili adopci setří dámy, jindy shih-tzu nebo správňáckých vesnických vořechů.

Máte nějakého svého osudového či nejoblíbenějšího OSBN svěřence, který vám přirostl k srdci nejvíce?

Každá z nás takhle má nebo měla svého favorita. Ti nejosudovější u nás zůstali napořád, protože ani po těch letech těmto věcem tak úplně poručit nedokážeme. Občas přijde pes, kterého dál prostě nepustíte, protože je to láska na první pohled.
U těch ostatních by se asi slušelo říct, že v tomto případě je to jako s dětmi – všechny milujete úplně stejně. Ale není to tak. 😀 I mezi těmi, které jsme nakonec úspěšně adoptovaly o gauč dál, se najdou tací, ke kterým přilnete o maličko víc. Když se psem bojujete o život, počítáte každou snězenou granuli nebo spolu válčíte proti jeho strachům, které si s sebou přinesl z bývalého domova, tak se to prostě někam obtiskne. Ale nakonec je vidíte spokojené v nových rodinách a víte, že to tak mělo být.

Jak to u vás probíhá po adopci? Navštěvují vás vaši adopťáci?

My se snažíme, aby s námi nové rodiny ten kontakt udržovaly co nejvíce. Samozřejmě s dvěma sty lidmi nemůžete být v kontaktu denně, ale aspoň jednou za čas, aby nám ten adopťák úplně neutekl. Snažíme se vymýšlet příležitosti, jak se můžeme často vídat, takže pořádáme pro naše rodiny srazy a letní kemp. Někteří adopťáci se k nám vracejí na hlídání, když vyprovodí své lidi na dovolené. Troufám si říct, že i napříč adoptivními rodinami vznikla hezká přátelství, takže se navštěvují i sami, navzájem si hlídají, někteří se spřátelili natolik, že spolu založili rodinu. A to nás těší.

Téměř každý pejskař už slyšel o množírně v Kamenici. Jak jste se k pejskům dostaly? A kolik jich přesně bylo?

V prosinci loňského roku se na nás obrátil Azyl Dej pac!, který tuto množírnu řešil. V minulosti už jsme spolupracovali, takže když se dozvěděli, že jsou na tom místě i buldočci, dali nám vědět. Přebrali jsme tehdy do péče 3 psí kluky v žalostném stavu a byli připraveni na to, že těch psů může být později více. Bohužel na to, jak to tam skutečně vypadalo, se asi nikdo připravit nedokázal. O měsíc později ráno zvonil telefon, že se podařilo oficiálně dostat až do domu a psi se musí v ten samý den odvézt. Protože všechny normálně pracujeme a žijeme i civilní životy, nebylo úplně jednoduché uprostřed týdne zničehonic překopat veškeré plány na celý den i zbytek týdne, ale podařilo se to. A tak na konci toho dne přijelo do naší péče 19 psů.

Více zde: https://www.svscr.cz/svs-odhalila-na-vysocine-pres-200-tyranych-psu-chovanych-ve-zcela-nevhodnych-podminkach/, zdroj: Státní veterinární správa

pejsek z kauzy Kamenice

Jak probíhá taková “záchranná” akce? Věděli jste dopředu, kolik psů bude potřeba umístit, či to bylo překvapení během akce?

Počet psů dopředu nikdo nevěděl a jen stěží si umím představit, že se v počtu svých psů orientovali sami majitelé. Na začátku dne byly nějaké odhady, kolik psů v tom domě asi žije, ale realita byla nakonec úplně jiná. Policie, hasiči a dobrovolníci nacházeli různě po domě stále další a další psy, ty poslední až v pozdních nočních hodinách.

Bylo potřeba z hodiny na hodinu zalarmovat kohokoliv, kdo mohl pomoci, protože umístit dvě stovky psů prostě není jednoduché. Na místě pak kromě dobrovolníků z různých spolků pomáhali úředníci a všichni společně to zvládli tak, že na konci dne byli všichni psi v bezpečí.

V jakém stavu takoví pejsci většinou bývají? Jak je to po právní stránce ve vztahu k bývalým majitelům? Mají úřady dle vás dostatečné pravomoce?

Co se týče psů z Kamenice, troufám si říct, že většina psů (nejen buldočků) je na tom daleko hůř psychicky než fyzicky. Samozřejmě těmi otřesnými životními podmínkami trpěli i tělesně, byli podvyživení, pokousaní od blech, mají rány od rvaček, jsou často téměř slepí nebo hluší, ale s tím vším se dá nějak bojovat a zvládnout to. Ale vyléčit psí duši je někdy běh na dlouhou trať a psi si to mnohdy nesou s sebou celý život.

Po právní stránce je to tak, že majitelka na místě dobrovolně pozbyla svých práv, takže fakticky psy darovala do péče spolkům. Takže majetkové poměry jsou vyřešeny a psi můžou být oficiálně nabízeni do adopce. Bohužel si majitelka nárokuje některé psy zpátky, jsou to atraktivní mladé feny, takže v tomto případě musíme čekat, jak rozhodnou úředníci a fenky zůstanou v náhradní péči do té doby, než padne verdikt. To znamená, že do adopce zatím nemůžou.

Na poslední otázku musím odpovědět tak, jako pokaždé, když na to toto téma přijde řeč. Ano, příslušné orgány mají dostatečné pravomoce, aby psi v množírnách (nebo obecně týraná zvířata) nečekali na pomoc dlouhé roky. Za poslední roky se situace v Čechách v tomto ohledu dost změnila a i když to stále není ideální a máme ještě další možnosti, kam ochranu zvířat posunout, není pravda, že mají úředníci svázané ruce a nemohou jednat. V mnoha případech by stačilo to, co se povedlo v případě množírny v Kamenici, a sice aby spolu komunikovaly všechny složky, tedy obec, veterinární správa a policie. Vše ale stojí a padá na lidech, kde není vůle, není cesta a ta zvířata si bohužel sama nepomohou.

Po zveřejnění pejsků z Kamenice se zvedla vlna solidarity. Jakou pomoc potřebujete v tuto chvíli?

V tuto chvíli naštěstí díky skvělým lidem kolem nás a našim facebookovým fanouškům a milovníkům plochých tváří máme vše, co potřebujeme a troufám si říct, že jsme i pěkně předzásobeni.

Jaký bude nyní postup ohledně kamenické množírny?

Celý případ je stále v řešení. Úředníci teď musí vyřešit dvě věcí. První z nich jsou psi, které by majitelka ráda získala zpátky do své péče. A druhou, jaký z toho všeho vyvodit pro majitele důsledek. Nabízí se více možností, jak to celé může dopadnou. Majitelé mohou být potrestání i odnětím svobody, ale myslím si, že by hlavně měli dostat soudní zákaz chovu jakýchkoliv dalších zvířat, aby už žádný pes nemusel trpět stejně, jako trpělo těch 200 chudáků.

Co si myslíte, že by bylo třeba změnit, aby desítky psů, jako jsou například ti kameničtí, nemuseli trpět kvůli odpornému byznysu? Ať už jde o lidi jako kupující samotné, či pravomoci úřadů?

Myslím, že na začátku všeho stojí poptávka po levných štěňatech a mentální nastavení společnosti na „však je to jenom pes/kočka/kráva“. Pořídit si psa je strašně jednoduché a vyhodit jej, když nás přestane bavit, je ještě jednodušší. Z toho všeho žijí množitelé. Dokud lidé sami nezačnou k pořízení psa přistupovat zodpovědně, stále tady budeme mít ty, kteří budou žít ze zvířecího utrpení a hlouposti jiných. V případě kamenické množírny sehrálo roli i to, že majitelům se množení psů evidentně vymklo z ruky a začalo jim to být zřejmě jedno.
Tvrdší tresty nebo rychlejší jednání příslušných orgánů by byli takovým příjemným bonusem, ale jinak je to celé na lidech, kteří si chtějí pořídit psa.

Web OSBN: http://www.buldocinadeje.cz/

Facebook: https://www.facebook.com/OS.Buldoci.nadeje/